Djembe

Jak hrát na djembe

Na djembe se hraje dlaněmi a prsty.

Rozeznáváme tři základní zvuky:

• Basový: zvuk který se tvoří úderem celou uvolněnou dlaní doprostře bubnu.
• Středový: při něm naráží konec dlaně o hranu djembe, prsty jsou pevně nataženy a u sebe.
• Výškový: vytváří se podobným způsobem jako středový

Hráč na djembe buď stojí nebo sedí. Když hráč hraje ve stoje tak je djembe opatřeno popruhem. Výhodou je to, že se hráč může pohybovat (chodit, tancovat). Při hře v sedě je djembe opřeno o zem a nahnuto směrem dopředu. U tohoto způsobu hry je možno použít také popruh, a to tak, že popruh je provlečen pod šňůrami kolem těla djembe a je zavázán kolem pasu hráče. Vsedě můžeme hrát i bez popruhu, a to tak, že je djembe přidržováno mezi koleny.

Ukázka hry na DJEMBE

Djembe z velkým "D"

Při platbě předem na můj účet ČSOB nad 4000kč neúčtuji poštovné v celé České republice

Slávek Vávra

VRACOV / jižní morava /

GPS souřadnice

Loc: 48°58'13.399"N, 17°12'18.866"E

slavek@razdva.cz

www.slavekvavra.com

vav.blog.cz

Bubny byly pravděpodobně vůbec prvními nástroji lidské historie (čínské kovové bubny s aligátoří kůží se dochovaly v hrobech starých až 8000let) a základem šamanské práce se zvuky a hudbou. Ploché šamanské bubínky používali šamani a šamanky prakticky na celém světě. Rituál vždy zahrnoval zpěv, rytmus bubnů a tanec.

Djembe někdy také nazývané "Jembe", je mezinárodně používaný název pro bubny, jejichž
historie začíná v západní Africe, přesněji v oblasti na západ od dnešního Bamaka, hlavního města Mali. Prapůvod džembe je připisován Malinkům. Malinkové byli jednou z etnických skupin obývající Mandingo, území na jih od Bamaka po Kankan.

V životě Malinků měl důležitou roli kovář (numu), byla to osoba nadaná zvláštními schopnostmi a energií. Numuové pracovali kromě kovu i se dřevem a z velkých kusů dřeva vyráběli korpusy bubnů, jejichž charakteristický tvar se nikde jinde v Africe v té době neobjevuje. Takový buben byl nazýván djembe. Numu bubny nejen vyráběl, ale také na ně sám hrál, tím při nejrůznějších příležitostech eliminoval působení zlých sil. Proto se v souvislosti s djembe mluví o "léčivém bubnu".

Djembe se ve 13. století stalo dominantním nástrojem u všech etnických skupin, souhrnně označovaných jako Mandingové. Po rozdělení západní Afriky na novodobé státy, do značné míry ovlivněném podobou bývalých evropských kolonií, můžeme dnes potomky Mandingů obývajících kdysi území Mandingo najít v oblasti, kde spolu sousedí Mali, Guinea, Pobřeží slonoviny, Burkina Faso a Senegal. Obliba djembe tak nezůstala omezena na Malinky a djembe je dnes charakteristickým hudebním nástrojem prakticky v celé západní Africe.

Materiálem používaným při výrobě djembe jsou tvrdé, těžké dřeviny s vysokou hustotou. To zabezpečuje plnost a sílu zvuku. Není ovšem jednoduché určit zcela přesně, o jakou tropickou dřevinu v konkrétním případě jde, a situace se dále komplikuje rozmanitostí afrických názvů dřev, ke kterým se obtížně vyhledávají latinské či evropské názvy. Můžeme se setkat například s těmito názvy dřeva: lenke, dugura, worojiri, dogora, guéni, caicedrat. V oblasti kolébky djembe - území bývalého království Mandingů - se dnes používají dřeviny nazývané v jazyce malinků a bambarů lenké a dogura. Djembe vyrobené ze dřeva lenké mají charakteristickou tmavě hnědou barvu, která často v nejširší části korpusu ostře přechází do světle žluté. Djembe z dogury (dřevo je měkčí) jsou zbarvena temně červeně. Můžeme se též setkat s bubny, které jsou vyrobeny z měkkých rychle rostoucích savanových dřevin. Ty mají bělavou či našedlou barvu a jsou podstatně lehčí, což je výhodou při transportu, ale po zvukové stránce se zpravidla tvrdým a těžším dřevům nevyrovnají. U nás se můžeme setkat s kaktusovými bubny, které svým tvarem připomínají djembe. Ty však nepocházejí z Afriky. Vyrobeny jsou z odumřelé agáve a svůj původ mají zpravidla ve Španělsku.

Pokud Vás zajímá ruční dlabání korpusu, tak nahlédněte sem.